úvod blog O tanci, zpěvu a pospolitosti - Dana Jirkalová

O tanci, zpěvu a pospolitosti - Dana Jirkalová

Jsem Dana Jirkalová a je mi 63 let sdílím vlastní životní zkušenost, která je vnímaná esencí a esenci všech kurzů a výcviků, kterými jsem prošla. Jsem certifikovaná lektorka Dance sof Universal Peace (Tance všeobecného míru, v Čechách známe jako Tance dávných tradic nebo Posvátné tance). Inspiruje se také slovanskou tradicí a tancem s přírodními nástroji. www.danajirkalova.cz

Pocházím z Valašska. V naší rodině se hodně zpívalo. Ze začátku jsme žili v jednom domě s prarodiči. Babička zpívala, teta zpívala. Zpívalo se při práci na poli i při domácích pracech, při oslavách, v kostele. Poslouchalo se rádio s BROLNem (Brněnský orchestr lidových nástrojů), v neděli po obědě pohádka a po ní chvilka pro vážnou hudbu. 

Když jsme se odstěhovali do vlastního domu, zpívali jsme s tatínkem u nádobí.

Mám v sobě ten otisk důvěrného spolu-bytí.

Sama jsem pak zpívala dětem ukolébavky, zpívali jsme s prvním mužem, když jsem vařila nedělní oběd. ... Nicméně, pozdější nelady v partnerství a pak rozvod utnuly zpěv a vzájemné důvěrné spolu-bytí. Vzala jsem vážně manželovo konstatování, že "zpívám hezky ale dlouho". A nezpívala jsem si možná 5 - 8 let. Přestala jsem "zpěvem obtěžovat". Také mi později moc do zpěvu nebylo. 

Trvalo mi to pár let, a také díky psychoterapii jsem znovuobjevila, že zpěv je mojí kvalitou, a že to je správně, že mi pomáhá, že mne citově vyživuje,  že skrze něj pomáhám sobě i druhým. 

Zažila jsem si na vlastní kůži, že -  přestože jsem měla tak bohatý a pevný základ -  stačila jedna věta, a vše bylo zakleto. 

Přeju si vidět lidi rozkvétat, usmívat se. Přeju si vidět , jak nacházejí nový drajv v životě. Miluju, když vidím, jak lidé ze samoty sami se sebou vstupují do propojení a setkávání,  dívají se jeden druhému do očí a nacházejí tam to božské. Jsem šťastná, když se dospělí i děti vracejí  na víkendy, kde se muzicírovalo, a když vidím, jaký úžasný efekt to má na ně samotné i na jejich vztahy. Přirozená hudba a muzicírování skutečně léčí. Ráda si zpívám, když je mi dobře a mám pohodu.

Když tančím, mizí moje bolesti kloubů v nohách, líp se mi dýchá, usmívám se. Cítím se propojená.

Když si udělám čas a prostor pro dotek a masíruju svého partnera, vnuka, kamarádku, tak dávám i přijímám energii a krásu, dávám lásku a vrací se mi láska.

A někdy, když mám stres a napětí, vzpomenu si, že mám DECH. Začnu – skoro se přinutím - dýchat „do břicha“ a vědomě si uvolňuju bránici. Většinou to na začátku musím trochu „tlačit“ = přimět se dýchat naplno. Ale protože vím, že to pomůže,   vydržím.  Dech naplňuje moje břicho a podbřišek, cítím, jak se naplňuje oblast mojí pánve. S výdechy pouštím, co už nepotřebuju; někdy i formou hlasu.  Postupně jsem zase  zpátky,  doma ve svém těle.  (S touto technikou se někdy potkáte u mne na začátku programu; jejími zdroji jsou např.  indiánský tanec pro odvahu a Škola pánevního dna a Inner Winner program)

Myslím že to tak máme všichni. Stávají se nám v životě karamboly, to ano. Také se mi to děje. A také se v těch chvílích potkávám s těmi, které bych jinak nepotkala. Dostávám se do míst, kam bych jinak normálně nešla. Dělám věci, které bych „normálně“ nedělala.

Když mám možnost sdílet to, čím jsem,  dostává můj život smysl a cítím se naplněná, šťastná a spokojená.

Užívejme přirozený dar hlasu a těla jako medicínu každého dne

Pozvánka od Dany do Nového Bydžova: Tanec všeobecného míru a samoléčivá síla našeho hlasu.

Pozvánka od Dany do Hradce Králové: Tanec všeobecného míru a samoléčivá síla našeho hlasu.

Setkání s tancem, zpěvem a naladěním se na sebe, na svůj dech a hlas.

Procítíme spojení s ostatními ženami v tanečním kruhu.

Dáme si dostatek času pro jemnou pozornost svému srdci a různým aspektům sebe sama.

A možná nás překvapí, jak úžasně vyladěné mohou být naše hlasy, když se potkají.

Jeden hlas se opírá o druhý, proplétají se, občas samy od sebe vznikají alikvotní tóny. To vše se děje díky tomu, že si dáváme volno od reprodukované (digitální) hudby. Vzniká tak prostor pro samoléčivou sílu našeho hlasu, jak ji znají přírodní národy a jak ji znali třeba ve starém Řecku.

V tancích všeobecného míru se potkáváme s mocnými slovy starého Egypta, s havajskou tradicí Hooponopono, s ženskou bodhisatvou Quan Yin, s křesťanskou tradicí v Anně, Marii a Máří Magdaléně, a dalšími.

Vyslovování a zpěv silových, posvátných slov nás zavede až k pradávné lidské moudrosti, která jde skrze věky a století. Takovými slovy a slabikami jsou např. Óm, Hu, Ho, Hai, Amen, Kyrie Eleison, Haleluja, Om Mani Padme Hum, Maria, Maria Magdalena.

Některé z tanců mají také citlivě přeloženou českou verzi.

Mezi tanci si dopřejeme také čas na spočinutí a tiché doznění tance a našeho prožitku.

Celý program se nese v energii dané chvíle a respektuje naladění ve skupině.

Z tohoto setkání si odnesete především uvolnění.

Tak jako se tancovávalo dřív, čistě pro svou radost a potěšení, kdy stačila pouze chuť a potřeba tančit a zpívat. Někdy odcházíte s písní na rtech, nebo si melodii či poselství tance vybavíte později. Někdo si odnáší zjištění: JÁ MŮŽU, ano můžu zpívat a tančit, nepotřebuju k tomu ani povolení ani přípravu. Vždycky mám vše co potřebuju s sebou DECH a HLAS.

Vypsané termíny všech kurzů: Přehled kurzů